11. Aténská pohodička, o kterou jsem nestál
V Piraeu už zkušeně vyjíždím z lodní garáže v patře a podle nastavené navigace mířím do okrajové čtvrti Atén. Dálnice z přístavu je v tuhle denní dobu pořádně zacpaná, ale po „vyškolení“ z minulého týdne se mi teď s prázdným autem jede o poznání lépe. Za necelou hodinu nechávám Forda v servisu a busem se vracím do centra. Auto prý bude k vyzvednutí ve středu odpoledne kolem čtvrté, čímž se mi možnosti návratu na ostrov zužují na jediný trajekt ve středu v osm večer. Tím je taky jasné, že chlapi si vezmou z letiště taxíka, mají plánovaný přílet na Milos ve středu po obědě. A musí taky přespat nouzově v rozkutaném domě, protože já připluju až někdy v noci.
Začínají mi dva zbytečně plonkové dny, kdy kromě vyřízení internetového připojení (Cosmote), vyzvednutí obkladů do koupelny a sehnání těch nejlepších matrací nemám moc co na práci, a nejradši bych teď v Aténách vůbec nebyl. Původní plán sice začínal stejně, brzy ráno z ostrova připlout kvůli nákupům, jenomže jsem se hodlal zase večerním spojem s naloženým autem na Milos vrátit. Místo toho si dopřávám oběd s paní bývalou majitelkou (ještě pořád je v Athénách, má tu nějaké vyřizování), hledám si nocleh (na dvě noci, každou jinde, rád poznávám nové hotely), v outletu kupuju trenýrky a v Kůzlátkách hoduju s Dimim.
Úterní odpoledne díky tomuhle upovídanému Opavákovi krásně uteče, sedíme ještě na kávičce ve vyhřívané zahrádce kousek od metra na Ilioupoli (Ηλιούπολη). Se soumrakem se vracím na hotel, mimochodem solidně zařízená studia se nachází v posledním pátém patře domu nedaleko metra ΜΕΤΑΞΟΥΡΓΕΙΟΥ a jejich zvláštností je, že jsou plně automatická. Zadáte kód ke vstupu do domu, do společných prostor, i do jednotlivých pokojů, žádná recepce, nikde nikdo.
Po sprše hodím oko na zeď FB a teď teprve začíná drama. Zítřejší večerní trajekt je kvůli nepříznivému počasí zrušen! Vypadá to sice, že společnost se prostě jen rozhodla z neznámých důvodů nevyplout, protože v celé egejské oblasti není hlášena bouřka ani silný vítr, to mi v tuhle chvíli ale moc nepomůže. Pokud nestihnu trajekt ve tři odpoledne, čekají mě další dvě zbytečné noci v Aténách, protože je kalendářně zima a další trajekt odplouvá na Milos až v pátek. Co budou chlapi na ostrově ty dva dny bez auta a bez materiálu dělat, radši nedomýšlím. Jenomže, auto má být hotové hodinu po odplutí trajektu! Můžu sice na ostrov letět a tam půjčit narychlo auto kvůli stavbě, ale dva lety navíc a půjčovné jsou náklady, které fakt nechci platit! Píšu Dimimu, jestli se to nedá popohnat... Jestli jste někdy zkoušeli někoho z místních v Řecku popohnat, dobře víte, že to nejde. Udělají to, až to bude, a přijdou, až se jim bude chtít. Dimi je ale dobrák a tak hned běží za vedoucím servisu se poptat. Přichází neurčitá zpráva, filtr pevných částic přivezou vyčištěný hned zítra ráno (rozuměj nejdřív po deváté) a pokusí se to poskládat včas. Z úterý na středu nemám klidné spaní.
