5. Peníze zaplaceny, dům v nedohlednu
A začíná doba nepříjemná. V Česku vyběhám nezbytnosti a díky několika přátelům můžu poměrně rychle konstatovat: můj účet je připraven. Teď ovšem se láme pita v Řecku, resp. měla by se lámat. Začíná se papírovat, nebo aspoň si to myslím. Paní prodávající komunikuje skvěle, píšeme si prakticky denně. Jenomže kromě menší úpravy v katastru napravující nějaké nesrovnalosti víc dělat nemůže, zeměměřič dorazil brzy, digitální výstup předal taktéž v rozumném čase, jeho služby jsou zaplaceny, teď už si musí pohnout notářka, která podle řecké legislativy připraví smlouvu a posvětí transakci. V Řecku prostě neexistuje, že byste si smlouvu sepsali sami, hodili to na katastr a mohli bydlet. Digitální katastr tu nefunguje, resp. pomalu se teprve vytváří. Veškeré smlouvy jdou přes veřejného notáře a co on sepíše, to je zákon. Souhlasil jsem s výběrem notářky, která přímo na ostrově bydlí. Její manžel zároveň zastupuje protistranu. Křehký tenký led, jsem si toho vědom, ale jednání s majitelkou, jejím právníkem i manželkou právníka - naší notářkou, mě dostatečně uklidňuje. Všichni jsou příjemní, profesionální, a notářství je koneckonců nadřazeno i jejich svazku manželskému. Nebo ne? Doba nepříjemná je čím dál nepříjemnější. Na účtu mi leží peníze které jsem chtěl už dávno převést do Řecka, informace od majitelky jsou sice podrobné, ale všechny tak nějak končí tvrzením, že notářka je pomalá a ještě nemá připravené dokumenty. Bude to prý určitě do konce října, pak listopadu (zálohu jsem platil začátkem srpna), pak licitujeme aby se to stihlo aspoň do Vánoc. Notářka, kterou mám mezi přáteli na FB, mezitím dovolenkuje v New Yorku, něco z papírování už je prý dokončeno a měla to poslat mojí právničce, ale jak správně tušíte, nestalo se. Celé okolí se dokolečka vyptává, jestli už „bydlím“ a frekvence přiznání že ne a pocit že jsem pořád ještě za blbce, sílí.
Začátkem ledna je v celém Řecku vyhlášena stávka notářů. Notářů! Tohle prostě nevymyslíš, asi teď budu čekat, kdy začnou stávkovat ještě popeláři, družinářky a veterináři. Argumentuji, že když nelze smlouvu v době stávky podepsat, šlo by ji aspoň připravit, konečně už sakra! Notářka nedělá vůbec nic, nekomunikuje, jen několikrát slíbila právničce, že něco pošle. S majitelkou si postupně rozšiřujeme náš slovník o anglické vulgarismy,v nichž „cunt“ je něco na úrovni „ta zlá paní“. Mezitím v půlce ledna letím na ostrov na otočku na víkend, vezu s sebou z Česka pana stavitele, jenž přijal zakázku a bude pro mě dům rekonstruovat. Původní záměr byl, že se u něj v průběhu přípravného období stavařině zlehka přiučím, a skutečně jsem hodně půldnů strávil na stavbě. Jenomže bez pořádné praxe si sami solidně tak maximálně přišroubujete držák na vařečky a zametete dvorek, ale většinu věcí stejně budete dělat celou věčnost a na výsledku bude ta fušeřina hrozně a hrozivě vidět. A tohle má být dům pro lidi!
