Kupujeme dům v Řecku 10

10. Když to neumíš, tak to nedělej! V hluboké noci parkuji v naší (mojí!) ulici a modlím se, aby „teta“ nezapomněla nechat klíč ve dveřích, jak jsme se zprostředkovaně domluvili. Uf, je otevřeno, ale světlo nesvítí a když nahodím jistič, pořád tma. Se zlým tušením se vrátím ven k hodinám. Elektroměr je přelepený cedulkou s logem DEH. Svítím si čelovkou a za pomoci funkce Bixby se snažím mobilofoťákem přeložit text. .....něco, něco něco....odpojen...... nezaplaceno.... V panice se snažím dovolat prodávající, ale v půl druhé v noci to nepůjde. Ještě dopoledne u podepisování o tom byla řeč, že závazky za energie jsou vyrovnány a dům je bez dluhu. Vztekle se vracím do auta pro věci. Nakloním se nad sedadlo spolujezdce, zavadím čelem o strop a náraz mi drbne obličejem o vršek vysavače. Perda do nosu, že chvíli tancuju hula hula a zkoumám, jestli nos není zlomený. Vztek mě opouští, ale přepážka bolí dalších 14 dní. S čelovkou můžu fungovat dobře, ale klimu nejde zapnout, barák je vymrzlý a první noc v novém bytě domě na staré matraci na zemi bude patřit k těm, na které se nezapomíná.

Vstávám po pár hodinách, jen co je trochu vidět. Teď hlavně všechno dobře zorganizovat, mám dvakrát denní světlo na to abych stihl zadané úkoly než zase uteču do Atén. Je potřeba nakoupit a navozit dlažbu, lepidlo, domluvit se na poslání nabídky z elektra. Teta přináší prodlužku, že si mám elektriku napojit u ní. Odpoledne se staví nějaký známý paní majitelky (bývalé, haha, konečně) a načerno mě zase připojí, než stihnou vyřešit papírování. Všimněte si, že teta přišla o uvozovky.

"Vysekej to, ať u dveří nejsme do kopce!
Pitarákia
Díky tetě mám dokonalý servis. Zdědil jsem jí s domem.

Vrhám se na bourání dvou zdí, kde chceme vestavnou skříň. Seznamuji se s půjčenou vrtačkou, nasazuji vrták a ve výšce dva a půl metru ze štaflí a ze židle buším do omítky. Jde to šíleně pomalu, směsné zdivo je tvrdé, dobře se odlupuje jen vápenec. Když už neudržím ruku sevřenou, vyhlašuji přestávku na svačinu a změnu programu, protože úkolů je hodně a tenhle by mohl být taky tím posledním. Hodně mi pomáhá teta, která s pokřikem kterému ale vůbec nerozumím co chvíli něco přinese. Hodná stará paní mi dokonce servíruje horkou vodu a granulované Nescaféčko, abych si namíchal podle chuti. O víkendu dostanu ještě pitarákie (najděte si co to je!) a v neděli jsou pravidelně smažené sardinky. Neptá se, co z toho bude mít, jsem pro ni cizí člověk, jenž koupil dům jejího bratra a teď tu dělá celé dny kravál, až se vesnice otřásá. Ale tohle už mě nepřekvapí, je to „jen“ jeden z důvodů, proč je Řecko lepší místo k životu než Česko.

Vracím se k vrtání, demolice pokračuje strašně pomalu. Až později se dozvídám, že u kanga měl být plochý sekáček,s nímž to rozbíjení samozřejmě jde...Sobota i neděle málem splývají v jedno, jen s tím rozdílem že po druhé noci se nemůžu pohnout, jak celé tělo bolí. Odpojuji starý dřez, velkým kladivem rozbíjím kuchyňskou sestavu, venku za domem se už vrší tak dva kubíky odpadu.


Příprava na překlad.

Neděle večer, unaveně se rozhlížím prostornou místností. Všude souvislá vrstva prachu. Vykutal jsem dvě díry do zdi na překlady, ale ještě se to bude muset dočistit. Víc už nedám, zkusím se trochu prospat, ve 2:30 budíček a hurá do přístavu. Potřebuju, aby se trajekt objevil včas, protože na auto čekají v servisu. To se samozřejmě nepovede, loď připlouvá se skoro hodinovým zpožděním. Jsem vynervovanej, ale to není nic proti tomu, co mě bude čekat ve středu...



203 views

CONTACT US

Viber/Tel: 420733735371

© 2019 by Pavel. Proudly created with Wix.com

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon