Ten nadpis je přesný! Nikoliv založil, ale zakládal, protože tomu předcházel minimálně rok „nepříprav“. Nastudoval jsem si totiž pečlivě na internetu, že vyřídit si účet v byrokratickém Řecku není jako naklikat pár řádek na webu české banky. To vás budou pane důkladně lustrovat až po prarodiče, budou chtít tuny papírů a pokud jste OSVČ, tak to rovnou na založení účtu zapomeňte! Tam jsou požadavky úplně nesplnitelné! K tomu si přidejte „tradiční“ řecké tempo, obrňte se trpělivostí a vyšlapejte si cestičku do banky, následující měsíc tam budete chodit často (než se účet povede). A poplatky, to je taky horor, zapomeňte na vedení účtu zdarma anebo dokonce kladné úroky jako (bývaly) v Česku!
Jenomže když máte i ten sebemenší byznýsek v Elládě, dřív nebo později na potřebu řecké banky narazíte. Začal jsem tedy spekulovat, koho ze známých co mají to štěstí a žijí tu, pokorně uprosím aby mi případné platby dovolili posílat na jejich účet (a vystavili se tak riziku stíhání od finančáku). Zkuste si totiž ve svém českém internetovém bankovnictví zadat zahraniční platbu a vyplňte do poznámky k příjemci něco alfabetou. Téměř jistě nepochodíte, protože vám tupý systém akci zastaví kvůli nepovoleným znakům (platil jsem takhle daň z nabytí nemovitosti, spěchali jsme, a nebyla to sranda). Jenže jak se říká, víc hlav víc ví. Dal jsem se na tohle téma do řeči s jedním novým známým, co na Milu provozuje poněkud svébytný ale velmi důležitý byznys (neprozradím!), a ten se podivil, že by to s účtem takový problém být neměl. Mám se prý jít zeptat do Pancreta Bank, to je malá banka a tak se budou snažit předcházet si zákazníka. I když je karanténa, a úřady omezují pohyb jak se jen dá, banka patří mezi důvody opustit domov (v sms loterii má číslo 3) a tak jsem vyrazil. Všechny hlavní řecké banky s výjimkou Piraeus (který tu má jen bankomat a sídlí dole v Adamas) jsou od apartmánu kousíček. Pancreta je nejblíž.
Po tradičním souboji s tlačítky na dveřích (proč tenhle barevný nesmysl vůbec mají?), kdy tlačítko svítí modře, vy na něj položíte prst (ať žije covid, že jo) a ovládání buď zezelená (můžete dovnitř, dveře jsou otevřené) nebo zčervená (máte smůlu), jsem se nadýchl bankovního odéru. Za přepážkami seděli celkem tři lidé a všichni měli hodně moc práce a zároveň telefonovali. Nakonec se mě paní ujala, byla celkem překvapená z mého požadavku, nestačilo jí jen moje daňové číslo a nebyla si jistá, jestli to teď v době covidové založit půjde. Vzala si můj e-mail a slíbila, že se mi ozve. To bylo úterý, a protože do pátku se samozřejmě nic nestalo a já tu nehodlám letos trávit Vánoce (budu muset brzy odjet), vyrazil jsem před polednem do konkurenční Εθνική Τράπεζα της Ελλάδος – Národní banky. Tady si mě asistentka vyzpovídala hned, donesla ofiko letáček (v angličtině!) se seznamem dokumentů které potřebuji, společně jsme to probrali, a pak už jsem čekal až bude volný kolega, se kterým to zkusím vyřídit (věděl jsem hned, že žádné potvrzení o zaměstnání nikdy mít nebudu, a živnostenský list je a vždy bude jen česky). Siga siga, kolega si ještě skočí ven pro nějaké bonbony, tvářil se přitom hodně nepřívětivě, ale pak už mě k němu zavolali.
Nakonec se Christos ukázal jako moc příjemný chlap, při čekání na odezvu systému se vyptával kde bydlím (zná všechny moje sousedy, všichni se tu znají), proč jsem si vybral Milos a stihl se i pochlubit, že na ostrově mají nulovou nezaměstnanost a kvalita života je tu velmi vysoká. Chvíli jsem bojoval s Android E-mail, protože mobil nedokázal otevřít jedno PDF (klasická situace kdy máte důležitý dokument uložený v mailu, a když ho potřebujete, je poškozený), ale připojení na vzdálenou plochu a odeslání na dálku z noťasu pomohly. Christos dokonce zvládl posílat všechny potvrzovací sms na moje české číslo přes Viber (respekt řeckému bankovnímu systému), až tu poslední ke kartě bylo nutné poslat na řecké číslo, a tak jsem zaběhl do Germanos dobít kredit (další klasika, banka vám za dvacet minut zavírá, v obchodě před vámi dva lidi a hrozně jim to všechno trvá). Řecké banky zavírají už ve 14:00 (tohle na začátku milénia u nás zkoušela Česká spořitelna, rychle jsem od ní utekl), a tak sice nevím jak se pracující člověk do ní tady dostane, já ale zároveň s Christovovým „padla“ držel v ruce svou novou platební kartu a jedna velká chiméra byla za mnou. Dvě a půl hodiny v bance na komplet vyřízení.
Mimochodem, místo potvrzení o zaměstnání nakonec stačilo čestné prohlášení, že v Řecku nepracuji. A asi mi teda dost pomohlo to potvrzení od policie o dočasném pobytu z jara (pokud jste četli příběh Kupujeme dům v Řecku, tak tuhle storku znáte). Jo a vedení účtu je (skoro) zdarma, měsíční poplatky mají být jen 2€ za jakési pojištění. Elááááááá!