Kupujeme dům v Řecku 16

16. Všichni se bojí covidu
 
 

I v Řecku se atmosféra rychle mění. Stihnu ještě ve stavebninách pořídit 10 kg barvy (proč jsem jen nevzal víc, kdo to mohl tušit), než většina obchodů kromě těch s potravinami z rozhodnutí vlády zavírá na neurčito. V supermarketu potkávám první lidi v rouškách. Potřebuju na úřadu přepsat vodoměr na své jméno, ale kancelář je zavřená a muž za oknem mě odmítá pustit dovnitř. Píše mi telefonní číslo na papír a ukazuje skrz sklo. Denně sleduju stránky české ambasády v Aténách, protože z řeckých médií bych se toho moc nedozvěděl.
 

 Začíná platit zákaz vycházení, kromě šesti výjimek (úřad, nakupování, k lékaři/do lékárny, péče o blízkou osobu, banka, křtiny/svatba/pohřeb v tomto pořadí, a... fyzická aktivita). V praxi u sebe musíte mít buďto papír s vypsanými údaji a důvodem cesty, nebo před odchodem poslat sms s číslem důvodu. Nadávám a vypisuji papír, ale zpětně si říkám, že oproti českým nařízením bylo tohle pravidlo zlaté.
 Poslat sms od českého operátora mi samozřejmě nejde, ale protože mě čeká přepis elektřiny, online objednávání asi milionu věcí a některé internetové formuláře prostě cizí předvolbu neberou, stejně si musím pořídit řecké číslo. Od té doby sázím esemesky jednu za druhou, brána funguje skvěle a potvrzení chodí do tří vteřin. Nejvíc samozřejmě využívám čísla 6, abych se mohl ve volném čase toulat po ostrově (nesmíte se ale někde opalovat nebo jen tak zevlovat, protože to není fyzická aktivita a mohli byste dostat pokutu). Raději všude nosím měřič tepové frekvence a když tak budu tvrdit, že jsem zrovna doběhl, pokud tedy nejdu do obchodu, což je důvod číslo dva. Dvojku a šestku využívám nejčastěji.
 

 
 Špatné to je v období řeckých Velikonoc (letos vyšly týden po českých), úřady se obávají masivního přenosu viru (Řekové o svátcích navštěvují své příbuzné) a tak pro jistotu zakáží i neodůvodněné cestování v nejbližším okolí. Několik dní proto radši ani nejedu autem nikam, protože riskovat pokutu se mi nechce. Vědomě porušuju nařízení (to nejstupidnější)ažtýden před koncem jeho platnosti, je krásné teplo a tak se na opuštěné plážičce nedaleko odsolovací stanice vykoupu, moře už má 20 stupňů!

Zavřené stavebniny jsou jednoznačně největší komplikací celého projektu, kromě několika věcí v truhlárně/obchodu s barvami, který je bůhvíproč otevřený (asi se majitel zná se starostou, protože kartou se tu v téhle době platit nedá, aby nikde nebylo vidět, že mají otevřeno) se teď na ostrově nic koupit nedá, a tak se probojovávám nabídkou online obchodů, které samozřejmě nemají weby v angličtině. Je potřeba koupit ložní prádlo, ručníky, utěrky, sadu nádobí na indukci, barvy, lak na dřevo, a asi padesát dalších věcí. Za pomoci překladače louskám jeden řádek za druhým, přičemž pochytávám další slovíčka (aritmo, metaforiki). Nejhorší je, když je stránka psána v kódu, který nelze ctrl c/v (předpokládám nějaké flash animace nebo něco), to pak musím na mobilu přepsat ručně písmeno po písmenu, můj nový učitel řečtiny Marek musí mít z takové přípravy radost.
 

Zoufale potřebuju taky aspoň kraťasy, protože v únoru nikdo s letním oblečením nepočítal a už se dost otepluje. Zvláštní pocit, měl jsem teď už pilně vydělávat, a místo toho pilně utrácím. Teď jen jestli bude ještě z čeho. Žiju v ráji, ale jsem tu sám a s nejistou budoucností se o šťastnosti mluvit nedá. Netuším, kdy se z Řecka dostanu. Low cost lety sice v systémech nalézt lze, ale jedna letenka za druhou je postupně rušena. Z termínů v polovině dubna se postupně posouvám týden po týdnu. Ještě že tak, protože online evidentně nakupuje celé Řecko, čekací doby se nechutně protahují, Praktiker (hobby market) mi dokonce dvakrát ruší celou objednávku, aniž by cokoliv vysvětlil.
 
 Potřebuji noční stolky, lampičky, žárovky, zrcadlo do koupelny (už druhý měsíc si čistím zuby v předním foťáku mobilu, než přijdu na „zlepšovák“ – v odrazu baterie to jde taky, na ortodoncii by koukali!), přehoz na postele. Jako poslední objednávám ve fotolabu tisk fotek, a ve „vetešnickém“ obchodě k nim rámečky. Všechno prodražuje poštovné na ostrov, už znám všechny spediční firmy a jejich sídla tady a jdu se dokonce představit na poštu.